Nesporným podnětem k pozvolným změnám v 19. stol. bylo zrušení panské
svrchovanosti . roboty a nevolnictví. Nastává rozkvět různých řemesel. Významné
vynálezy podněcují rozvoj průmyslové výroby - manufaktury. Tento rozvoj si
vynucuje i vyšší vzdělání - rozvoj školství.
V rakouském mocnářství bylo to významné obdo1i tereziánských a josefínských
reforem. R. 1740 nastupuje na habsburský trůn první žena, třiadvacetiletá Marie
Terezie. Císařovna zavedla místo verbování povinné odvody a zdanila i šlechtické
statky. Dosud se vybíraly daně jen z půdy poddaných. Byly prošetřovány
hospodářské poměry v jednotlivých obcích v mocnářství a na základě toho byl
vydán Vizitační protokol. Zavedla novou měnu, omezila samosprávu všech zemí a
vládní moc soustředila do Vídně. Šlechtě odňala nejvyšší úřady, města i
vrchnosti podléhaly právu a dohledu krajských hejtmanů, čímž bylo omezeno týrání
poddaných. Byl proveden soupis panské i selské půdy, byla vyměřena nová daň,
kterou platila již i šlechta. Podporovala rozvoj manufaktur. Na matčiných
reformách pak pokračoval její syn císař Josef II. Sám procestoval celou zem a
tak osobně poznal bídu a různá bezpráví na poddaném lidu. Vydal Císařský patent
toleranční, čímž zrovnoprávnil všechna náboženská vyznání. Zároveň s tímto
patentem vydal i patent o zrušení nevolnictví, jímž byla dána sedlákům svoboda,
že se mohli dle své vůle stěhovat, ženit či vdávat a své děti dáti i na studia.
Oba tyto patenty vyšly r. 1781. Za poznamenání stojí i to, že v r. 1770 zavedlo
se v císařství očíslování všech domů a bylo i sčítání lidu. V českých zemích
bylo napočítáno přes 4,0 mil. obyvatel, v celé rakouské říši 21,0 mil. Praha
tenkrát měla 770 tis. obyvatel. V zemi se začaly pěstovat brambory, ke kterým na
počátku byla velká nedůvěra.
V této době vznikaly na obcích prvé školy, tzv. "triviální", neboli obecné.
Školy byly
pod přísným dohledem kněží. Vyučovalo se jen: čtení, psaní, počítání a
náboženství.
Údobí panování císařovny Marie Terezie a jejího syna Josefa II. stalo se
mezníkem dalšího vývoje. Nastupuje racionalizace veškeré hospodářské sféry,
odvrat od starých mýtů a neúčelných praktik. Ve všem se snaží uplatňovat
střídmost a věcnost.
19. stol. se zapsalo do dějin tím, že byly zrušeny všechny povinné roboty
sedláků na panské půdě a šlechtická nadvláda byla vystřídána svrchovaností
státní. V obci přestali existovat "fojti" jako symbol bývalých robot. Byly
zřízeny krajské a okresní berní správy. Velkým revolučním rokem těchto změn byl
r. 1848. S rozvojem průmyslu se začínají rozvíjet nové skupiny společnosti -
dělníci a technici. Tato skupina lidí vnášela do zajetých místních tradic nové
způsoby myšlení a jednání. Ve způsobech polního hospodaření 19. stol. nepřispělo
ještě žádných přímých změn. Nadále byla zvířata jedinou tažnou silou. Přírodní a
technické vědy se jen pozvolna rozvíjely a své efekty přinesly až ve XX.
století.
Jak již bylo uvedeno, obec Količín byla od r. 1654 součástí holešovského panství
majitele Holešova, Jana hraběte Rottala. I ve století devatenáctém se
obyvatelstvo živilo především polním hospodářstvím. Z této oblasti je o Količínu
málo zaznamenáno. **)
Velmi pozoruhodná činnost našich předků byla v oblasti kulturně-osvětové. V
záznamech je např. uvedena sbírka na školu. Památný je zápis z usnesení z
veřejné schůze všech občanů ze dne 24. 3. 1889(!) v hostinci Josefa Kopce, kde
bylo na programu jednání o stavbě nové školy v Količíně. Představený obce Josef
Očadlík vyzývá občany a jednotlivce zvláště, kdy jim nejprve důkladně vyložil
důležitost a význam tohoto záměru výboru obce a pak požádal, aby každý svým
podpisem potvrdil, že přispěje jednotlivě peněžitě, dovozem staviva neb
dobrovolnou prací. V usnesení se dále uvádějí podmínky plnění osobních závazků.
Blíže viz v přiložené fotokopii usnesení. Tato akce našich předků zřejmě
nedosáhla tolika finančních prostředků k uskutečnění jejich záměru. Z dnešního
pohledu je třeba vyzvednout jejich snahu a projev jejich vysokého vědomí o
nutnosti postavení takovéhoto stánku pro základní vzdělání občanů. O školství
viz dále.
Stavba kříže uprostřed návsi obce, parku u zvonice. Dnes tam stojí kamenný kříž,
který byl postaven r. 1888 za dřevěný kříž z r. 1861. Ten byl vyvrácen vichřicí
a polámán. Sbírkou mezi občany za 253 zl. byl firmou Karla Sommra z Kroměříže
postaven nový kamenný.
Tento byl vysvěcen dne 2. 9. t. r. Pro svěcení byly připraveny velké oslavy za
účasti mnoha domácích i okolních hostů. Bylo přítomno osm kněží. V Rymicích toho
času byl farářem d. p. Josef Šuba. Připravovaná slavnost však byla znemožněna
stále trvajícím deštěm po celý den. Přikládám fotografii záznamu.
Stavba zvonice: z kolaudačního zápisu ze dne 17. 9. 1880 je potvrzena nově
zbudovaná zděná zvonice. Uvádí se, že stavba (s věží) je 6 m vysoká, s
čtvercovou základovou plochou 3,2 x 3,2 m, s 1,60 m hlubokými základy z kamene
na vápenné maltě. Hlavní zeď má 60 cm šířku, je z pálených cihel, zdi omítnuté a
zalíčené. Střecha je 4,16 m vysoká.
**) V osadě byl i svobodný dvůr. Panské dvory byly dva. Starý byl z 15.
stol., nový vytvořil ze zpustlých usedlostí Jan hrabě Rottal. Oba trvaly do 18.
století. Starý dvůr stával na místě, kde je dnes řada domků na Škrabalově. R.
1776 vystavěl hrabě Erdödy při novém dvoře velké ovčírny, které byly v r.
1864-65 zrušeny. Velký oheň zachvátil Količín r. 1890.
